Korupce

Dnes nejrozšířenější definicí mezi společenskými vědci a také politiky je již klasická definice odJosepha Nye, který definuje korupci jako: „chování, které se odchyluje od formálních povinností veřejné role pro soukromé (osobní, rodinné nebo skupinově orientované) zájmy, pro finanční nebo statusový zisk, a dále o jakékoliv chování, které porušuje pravidla za účelem zvýšení soukromého vlivu.“¹⁾. Definice chápe korupci jako deviantní chování – jsou porušovány společností daná pravidla. Za korupci je však považováno pouze takové deviantní chování, kdy pravidla porušuje držitel veřejné funkce a dochází tak ke zneužívání veřejné moci ku vlastnímu či úzce skupinovému prospěchu. Dle této definice je klíčovým kritériem pro identifikaci korupce akt porušení společenských norem, které regulují chování držitele veřejné funkce, korupční chování je tak deviantní – odchylné k souboru norem v dané společnosti. Přístup bývá označován za striktně legalistický, indikátorem korupce je chování, které odporuje právním normám.

Pojetí veřejné funkce

Podobný přístup ke korupci sdílí i mezinárodní organizace pro boj s korupcí Transparency International, ve své Knize protikorupčních strategiídefinuje korupci: „jako jednání představitelů veřejného sektoru, ať už se jedná o politiky či státní úředníky nebo osoby jim blízké, které vede k jejich nedovolenému a nezákonnému obohacovaní prostřednictvím zneužívání pravomoci, které jim byly svěřeny“²⁾. Tuto definici lze zařadit do tzv. public office definice, chování není v pouze v rozporu se zákony, ale všemi ostatními normami, které regulují výkon veřejné funkce.

Pojetí veřejného zájmu

Vztažení korupce na veřejné činitele logicky rozšiřuje problém korupce na celou společnost vzhledem k možnému porušení zájmů veřejnosti při zneužití veřejného postavení. Indikátorem korupce nezávisí na normativním rámci, ale souboru hodnot v dané společnosti, tzn. co ostatní považují v dané situaci za správné a je v souladu s jejich hodnotami. Náklady (škody) na osobní, skupinový prospěch jsou hrazeny celou společností (např. škody na veřejné bohatství, deformace společenského systému atp.). Tento vztah definuje Friedrich pomocí public interest definice korupce. O existenci korupčního chování lze hovořit: „Když držitel pravomocí, který je pověřený dělat určité věci, resp. Je odpovědný za fungování nějakého úřadu, je nelegálně stimulovaný peněžními nebo jinými odměnami k činnosti, která zvýhodňuje poskytovatele odměny a poškozuje veřejnost a její zájmy“³⁾. Zásadním indikátorem korupčního chování je v tomto případě porušení veřejného zájmu, bez ohledu na problémy s jeho definováním. Za korupční chování lze jednoduše považovat takové chování, které škodí přirozenému, zdravému nebo normálnímu stavu věcí, narušuje rozdíl mezi soukromými a veřejnými zájmy ⁴⁾.

Obdobně jako ostatní společenské jevy, i korupce má ve vztahu ke společnosti, resp. ke kapacitě správního celku (státu, města), svoji vlastní dynamiku. Důvodem oprávněného pohledu na korupci jako sociální systém je utváření určitého souboru specifických norem, dle kterých se reguluje chování účastníků korupčního aktu. Při opakované interakci mezi účastníky korupce se tak pozvolna vytváří soubor korupčních norem, korupce má silný normotvorný efekt. Díky hlubokým sociálním kořenům ve společnosti jsou tak, vzhledem k historickému vývoji, v každé společnosti různou měrou vytvořeny určité soubory takovým norem, které duálně působí vedle norem oficiálních. Systém korupčních norem lze tak chápat jako konkurenta oficiálního normativního systému. V případě, že oficiální systém norem v regulaci určité oblasti selhává, např. při výkonu veřejné funkce, může být nahrazen korupčním systémem vlatních pravidel (Frič 2001).Poruchy oficiálního normativního systému jsou označovány za tzv. sociální dezorganizaci, ke které může docházet ve třech případech ⁵⁾:

• culture conflict: v sociálním systému současně funguje několik pravidel, které si vzájemně odporují či se dokonce navzájem vylučují. Jedinec tak nemá přesnou představu, dle kterého pravidla se v dané chvíli řídit a které má přednost. V takové situaci může mít sklon ke korupčnímu chování, které mu pravděpodobně přinese vyšší jistotu a zisk.
• breakdown: dodržování oficiálních norem nevede k očekávaným výsledkům nebo zisku. Společenské normy mohou časem zastarat, nebo mohou určitou situaci příliš regulovat. Účastníkům, kteří se dle oficiálních norem řídí, takové chování nepřináší dostatečnou odměnu a mohou spíše podlehnout korupčním svodům a normy porušovat.
• normlesness: určitý prostor vztahů vůbec není regulován oficiálními normami. V případě, kdy soubor norem určitou oblast ponechává nepokrytou, takový prostor se velmi rychle může stát příležitostí pro uplatnění vlastních neformálních pravidel účastníků, které mají podobu korupce.

dále ke korupci