Whistleblowing

Whistleblower - ten, kdo píská na píšťalku, aby na něco upozornil. V českém jazyce nemá toto označení adekvátní ekvivalent. Překládá se nejčastěji jako informátor (případně ne moc výstižně jako oznamovatel), ovšem toto označení v sobě stále nese negativní konotaci udavačství. Pojem whistleblowing má naopak pozitivní náboj, neboť obsahuje odvahu sdělit nějakou skutečnost, kterou se jiní sdělit neodváží; odvahu potlačit strach, loajalitu či kolegialitu a upozornit na nefér jednání. Whistleblowing je morálně silné a hodnotné jednání, definičně vymezitelné jako „oznámení ilegálních nebo eticky pochybných praktik na pracovišti“, a jako mnoho jiných progresivních opatření pro zvýšení transparentnosti či snížení korupce je i whistleblowing více rozšířen a podporován v soukromých firmách než na úřadech. Funkční mechanismy whistleblowingu zvyšující možnost oznamování korupce a ochranu whistleblowerů představují účinný protikorupční nástroj, jelikož vnášejí mezi korupční aktéry nejistotu, nedůvěru a hrozbu odhalení korupční transakce.

Podporovat whistleblowing znamená vytvořit (zejména pro zaměstnance úřadu, ale i jakékoli jiné osoby přicházející do styku s úřadem) takové podmínky, aby měli i jinou možnost upozornit na korupční či jinak nekalé jednání, než jít za nadřízeným či na policii. Jít na policii oznámit podezření z trestné činnosti kolegy či nadřízeného je pro mnoho lidí psychologicky příliš náročný krok. Jít za nadřízeným či tajemníkem úřadu zabraňuje často nevyzpytatelnost jejich reakce a strach, že se dotyčnému podezřelému donese identita informátora bez toho, aby podezřelý byl vyšetřen, případně potrestán. Záruka neprozrazení nebo možnost zůstat v anonymitě je základním principem podpory whistleblowingu.

V západní Evropě a zejména v USA jsou techniky i psychologie whistleblowingu již dopodrobna propracovány, používají se různé druhy ochrany informátorů i navazování kontaktu s nimi, včetně ochrany whistleblowerů zvláštním zákonem. Problematikou whistleblowingu se zabývá i řada nevládních iniciativ jako např. Public Concern at Work nebo National Whistleblowers Center. V ČR lze zmínit zejména českou pobočku Transparency International, která provozuje Protikorupční linku 199 pro právní pomoc při řešení korupčních případů a věnuje se také problematice whistleblowingu ve své studii. Pro potřeby samosprávy lze prakticky použít následující nástroje.

Funkce městského či krajského protikorupčního ombudsmana je odlišná od úřadu ombudsmana České republiky, zvaného veřejný ochránce práv. Fungování ombudsmana v rámci konkrétní samosprávy popíšeme na příkladu městské části Berlin-Spandau v rámci protikorupční strategie Spandau.

Funkcí protikorupčního ombudsmana je zprostředkovat informace mezi whistleblowerem a úřadem, případně policií, a zaručit přitom anonymitu whistleblowera. Ombudsman je tedy jakýsi mediátor. Aby se úředníci či občané obrátili na takového ombudsmana, musí být jeho funkce maximálně důvěryhodná a nezávislá. Ombudsman je samozřejmě jmenován i placen samosprávou, jeho nezávislost musí tudíž plynout zejména z autority samotné osoby ombudsmana. Úřad městské části Špandau nelehkou úlohu obsazení funkce protikorupčního ombudsmana vyřešil tak, že ombudsmanem jmenoval zkušeného advokáta, specialistu na mediaci, který není v žádném vztahu k samotné městské části (i jeho kancelář sídlí v jiné městské části). Tím, že ombudsman plní svou funkci jakožto advokát, je zaručena zároveň anonymita whistleblowerů, neboť advokát má vůči svým klientům povinnost mlčenlivosti. Ombudsman-advokát účtuje městské části pouze skutečně odpracované a vykazované hodiny a není tudíž ani velkou finanční zátěží. Na druhé straně vykonává ombudsman, který nechce přijít o svou prestiž advokáta, tuto funkci jen za takových okolností, kdy je mu úřad skutečným partnerem a informace jím předané nestranně posuzuje a prošetřuje. Advokátovi by profesně uškodila pověst někoho, kdo vykonává úřad ombudsmana nejspíš jen pro peníze, neboť úřad jeho informace zametá pod koberec a pouze se chlubí existencí funkce ombudsmana. Funkci protikoručního ombudsmana připravuje také město Praha v rámci své Protikorupční strategie, kdy je doporučeno, aby byl ombudsmanem nezávislý advokát

Elektronickým ombudsmanem by se zjednodušeně dal nazvat „BKMS System“ (Business Keeper Monitoring System), produkt německé akciové společnosti Business Keeper AG. Systém slouží zatím více soukromým firmám, pomalu o něj ale začínají projevovat zájem i německé samosprávy. Plně funkční je například v Dolním Sasku, kde ho úspěšně používá zemský kriminální úřad, a jeho využívání připravuje i město Berlín.

BKMS je internetový komunikační kanál, jehož největší předností je zaručené zachování anonymity whistleblowera. Systém je naprogramován tak, že znemožňuje vypátrat, kdo a odkud informace do systému zadal (certifikovaný anonymizační program). Komunikace běží přes webové stránky společnosti Business Keeper a jednotlivé firmy či úřady si tento komunikační systém pronajímají. Další výhodou systému je to, že po podání podnětu může whistleblower v komunikaci pokračovat, neboť je mu přiděleno heslo a zřízena schránka, a tak sdělováním dalších informací napomáhat vyšetření případu. Aby se vyloučila možnost záměrného ignorování nějakého oznámení, měly by mít ke sdělovaným informacím od whistleblowerů přístup jak vedení samosprávy (úřadu), tak příslušný policejní orgán.

BKMS nyní funguje pouze v německém jazyce, ale v případě zájmu českých úřadů by ho společnost Business Keeper jistě převedla i do českého jazyka.

Program „Hlášení korupce starostovi“ (Corruption Report Card to the Mayor) byl vytvořen jihokorejským hlavním městem Soul s cí1em získat informace o korupci od lidí, kteří právě prošli jednáním s městskými úředníky v záležitostech, jež spadají pod dozor či inspekci magistrátu, jako např. licence na provozování restaurace, stavební povolení atd. Ze seznamu všech občanů, kteří se obrátili na magistrát s jakoukoliv žádosti, jsou vybíráni podle předem definovaných kritérií ti, jimž bude dotazník zaslán. Jsou to zejména občané, u nichž byla magistrátem provedena inspekce, ať už se týkala daní, protipožární ochrany nebo stavební činnosti. Další skupinou jsou jednotlivci nebo firmy, kteří získali licenci nebo stavební povolení. Dotazníky zpracovává kancelář starosty, následuje vyšetřování a přiměřené potrestání každého potvrzeného korupčního jednání. Průměrně je každý měsíc zpracováno 22 000 dotazníků. Dosud bylo vyšetřeno přes 150 případů a 21 zaměstnanců, jejichž korupce byla prokázána, bylo exemplárně potrestáno. Zprávu o výsledku vyšetřování obdrželi vždy také ti, kteří o korupci informovali.

Tento program je možné provozovat tak, že se v rámci starostovy/hejtmanovy kanceláře vytvoří funkce tzv. protikorupčního specialisty. Nemusí se nutně jednat o nové pracovní místo, tuto funkci může zastávat i asistent starosty. Osoba zastávající tuto funkci musí být samozřejmě důvěryhodná a dostatečně odborně připravená, určitý stupeň důvěryhodnosti mu zároveň dodává jistá nezávislost na samotném úřadu. Na tuto osobu jsou odkazovány všechny strany, jakmile mají dojem, že by mohlo jít o korupci. Úkolem protikorupčního specialisty je jednak analyzovat vnitřní korupční prostředí, jednak řešit případy korupce signalizované od občanů anebo pracovníků, a to za podmínek ochrany těchto zdrojů. Na všech úředních místech, kde existuje korupční příležitost, bude vyvěšena stručná instrukce občanům, jak postupovat v případě, že se setkají s příznakem korupce (tedy jak a kde se obrátit na protikorupčního specialistu, se zárukou zachování ochrany). Obsazení této funkce by mělo podléhat rotaci v určitých časových intervalech.